Chuť lidského masa - Kapitola 28: Panika

Kapitola 28: Panika – Enn Stail

Nechci Magi děsit, ale v posledních dnech se mi stále častěji zdá, že někdo sleduje naši vilu. Že někdo sleduje ji a stejně tak i mě.

Čím dál víc se necítím v bezpečí, jako by na nás čekal špatný osud za každým rohem. Možná jsme tu mrtvolu neměly objevit, možná jsme hned při prvním příznaku něčeho podivného měly vilu opustit. Ale teď už to nejde, vila nás pohltila do své pasti a teď nás v sobě nutí zůstat. A za odměnu nás obdařila nadměrnou kreativitou a rychlostí při výrobě nových modelů. Ale platíme jí za to krutou daň, a tou je neustálý strach a paranoia. Zcela neopodstatněně, ale přesto stále víc se začínám bát, aby nás nepotkal stejný osud jako dívku ve sklepě. Možná jsme tohle tajemství měli nechat navždy uzavřené, a dokud to šlo, prchnout co nejdál.

Občas se zcela falešnou záminkou si od Magi vezmu jednu tabletku na uklidnění, bývá to hlavně v momentech, kdy dojedu do práce a cítím se jako uštvaná zvěř. Protože od té doby, co opustím dveře svého domova, jako by mě sledovaly dvě oči, kterým nemůžu nikdy uniknout. Přepadá mě z toho úzkost.

Zajímalo by mě, co přesně se jí stalo té mrtvé ve sklepě, ale nemáme nejmenší odvahu po tom ani pátrat. Chci na ni myslet, co nejmíň to jde, bojím se jejího způsobu smrti… Sama uvězněná v temném sklepě, takový kousek od lidí a přece tak daleko, aby ji někdo našel. Její výkřiky pohlcené ve starých oprýskaných zdech zcela mimo uši lidí a chápání i těch nejcitlivějších jedinců. Její duch tu pokojně spal, než jsme narušily jeho posvátný klid. Ale možná to tak chtěla, možná chtěla, abychom ji našly a její vražda nebyla navždy zapomenuta v propadlišti dějin. Chtěla, aby vrah pykal za svůj prohřešek, proto na sebe i po smrti upozorňovala, proto nás k sobě volala a my ji po nějaké době našli a rozjely celé tohle vyšetřování.

Možná právě proto nás teď někdo sleduje… co když je to její vrah, který se bojí, aby jeho hrozné a temné tajemství nevyšlo na světlo? Chtěl, aby bylo navždy pohřbeno spolu s tělem, ale my mu jeho plány překazily. Možná jsme teď právě díky tomu obě v ohrožení, co když policie ve sklepě něco přehlédla, co když tam je stále nějaký důkaz, který by jasně ukázal na to, kdo tak mladé ženě vzal život?

Nevím, jestli bychom se ho měli snažit najít a vystavit se tak ještě více nebezpečí, nebo se od všeho tady distancovat a utéct, otevřít si výrobu někde jinde a začít zase od začátku. Nemůžu si pomoct, ale pokaždé když jdu kolem dveří do sklepa, přitahuje mojí pozornost, zavlaje na mě studený vánek, který prostoupí žaluzie a ovane mi tvář. Jako by mě k sobě lákal, jako by volal, ať roztáhnu žaluzie a aspoň nakouknu do temného sklepa, kde byl spáchán jeden z nejhorších lidských zločinů… jakým je právě vražda.

Odolávám, ještě stále odolávám a ovládaná strachem se na tu možnost snažím ani nemyslet, policie jistě zajistila všechny důkazy a našla vše, co se dalo. Ale přesto mě ten sklep volá. Dostanu jednou odvahu a podívám se do něj? Co když tam pořád ještě zůstává důkaz proti skutečnému vrahovi?