Chuť lidského masa: Kapitola 19: Zajímavý telefonát

Kapitola 19: Zajímavý telefonát – Petra Malinová

S Patrikem si prohlížíme místo činu a musím přiznat, že z téhle vily mám skutečně špatný pocit. Smrt nasákla do stěn a ovlivňovala veškeré dění v domě.

Odkrytý mělký hrob už nám neposkytl žádnou nápovědu, a tak si stále vůbec nejsme jisti, co se tu mohlo odehrát. Kdo mohl být vrahem? A proč Julii chyběla ledvina?

Z usilovného přemýšlení mě vytrhl hlasitý zvuk mého mobilu. Trvalo mi jen chvilku, než jsem ho vylovila z kabelky, a na dotykovém displeji spatřila neznámé číslo.

„Petra Malinová, prosím,“ představila jsem se a čekala, kdo se ozve na druhé straně.

„Dobrý den, tady Viola Kučerová z bývalé společnosti Krásný byt, na něco důležitého jsem si vzpomněla, prosím, můžete co nejdřív přijet?“

„Ale jistě, slečno Kučerová, kam za vámi máme dorazit?“

„Prosím, přijeďte za mnou do školky jako minule, dneska tam budu celé odpoledne. Budu na vás čekat.“

„Slečno Kučerová, za hodinu jsme u Vás.“  Zavěsila jsem telefon a ve vzduchu zavládlo napětí z toho, co se asi dozvíme nového. Skočili jsme do auta a až tam jsem Patrikovi prozradila, kam máme namířeno a co obsahoval telefonát od Violy.

Celou cestu mě objímalo příjemné napětí z toho, jestli objevíme další dílek, který nám přesně zapadne do naší skládačky. Mám tenhle pocit ráda, možná proto jsem vyšetřovatelkou. Takové to vzrušení a mrazení kolem žaludku. A po zjištění zajímavé informace rozpohybování mozkových závitů, které přemítají o tom, jak by ta či ona věc mohla s tou či onou událostí souviset. Je to tak vzrušující. Dobrodružné. Nebýt vyšetřovatelkou, asi bych se k ničemu takovému nedostala. Jediné podobné jiskření nastalo, když jsem na zlomek vteřiny přemýšlela o nevěře a představovala si různé lechtivé scény hned vedle svého muže. Což je smutné.

Dorazili jsme ke školce a byli uvedeni do té samé příjemné kanceláře jako posledně. Slečna Viola se uvelebila za svůj stůl, plný roztomilých dřevěných rámečků s fotkami veselých dětí. V její tváři se značí znepokojení a v pohybech je znát jistá roztěkanost. Kruhy pod očima má výraznější, nejspíš toho moc nenaspala a usilovně o něčem přemýšlela. Záplava jejích blonďatých vlasů ozařuje prostor, tak jako když jsme ji viděli poprvé.

 Sotva jsme dosedli, začala váhavě: „Víte, nevím, jak to všechno zformulovat, tak aby to vyznělo nějak ne příliš šíleně. Od chvíle, kdy jste ode mě naposledy odešli, přemýšlela jsem o všem, co by mohlo nějak souviset se smrtí Julie. Pořád mi to vrtalo v hlavě, až mi došla jedna zcela pošetilá souvislost. Možná to bude znít šíleně, ale přesto Vám to musím říct,“ na chvilku se odmlčela, jako by se rozmýšlela co říct dál.

„Tak prosím, slečno Violo, pokračujte.“ Její dosavadní slova mě skutečně zaujala, tuším za tím vším další kousek do naší skládačky.

Zhluboka se nadechla a řekla nám něco, co mě skutečně překvapilo.

„Stala se mi před asi tak půl rokem podivná souhra náhod. Nebudu Vás zdržovat detaily, a tak řeknu jen to nejdůležitější. Odstěhovala jsem se ze svého bytu a začala ho pronajímat. Nájemci byli milý mladí lidé, kteří vypadali slušně. Ten kluk byl grafik, a tak to vypadalo, že by mohl mít peníze a že s nimi i přesto, že jeho přítelkyně byla studentka, nebudou problémy při placení nájmu. Jenže byly. Hned první měsíc se mi neozvali ohledně předání peněz, nebrali mi telefon ani nijak nereagovali na emaily. Zkusila jsem si toho kluka najít na internetu a vyjely mi k jeho jménu docela zajímavé odkazy, z kterých se ukázalo, že je to podvodník co okrádá lidi. Zkontaktovala jsem i jednoho člověka, co o něm psal, a trochu si s ním promluvila, poslal mi jeho fotku a ukázalo se, že je to skutečně on. Mezitím jsem ve zprávách zahlédla informace o zabití tří osob v Mukařově. Je to kousek od nás,a tak mě to zaujalo. Ještě ten den se mi ho povedlo kontaktovat a slíbil mi, že mi peníze předá za dva dny. Do toho se mi omluvil, že jeho přítelkyně měla zabité známé v Mukařově, bylo mi jasné, že to souvisí s tím, co jsem viděla v televizi. Všechno jsem to říkala Julii, a ta jen tak žertem prohodila, aby ten vrah nebyl tvůj nájemník. Odbyla jsem ji, že si ze mě dělá hloupou legraci. Každopádně se mi zanedlouho potom ozvala kriminální policie, vyzvídala informace o mém nájemníkovi a chtěli zpřístupnit můj byt, aby se mohli mrknout dovnitř, až tam nebude. Říkala jsem jim o naší konverzaci. Po tomhle mi volal můj nájemník s tím, že chce u mě pronájem skončit a jestli jim můžu vrátit kauci. Neohřáli se u mě ani měsíc a navíc jsem nevěděla, v jakém stavu bude byt, a tak jsme se dohodli, že po obhlídce se vyrovnáme, měla jsem se stavit v pátek. Volala jsem to policistům, aby s tím počítali, ale už neměli zájem o to mrknout se do bytu, chovali se divně a trochu mi naznačili, že je něco jinak. Druhý den jsem slyšela ve zprávách, že dopadli vraha těch tří lidí z Mukařova. V pátek jsem šla do bytu, ale nikdo tam nebyl a opět mi nebrali telefony. Odemkla jsem si a v bytě našla cestičku z čajových svíček ke vzkazu na stole, kde stálo, šel jsem se pomodlit ke kapličce, kdyby sem přišel, nepouštěj ho dovnitř.Všimla jsem si ještě ušpiněného prostěradla a spousty nevybalených krabic, raději jsem odešla. Nedařilo se mi dovolat se ani jednomu z nich, a pak jsem v televizi zahlédla zprávu o vrahovi z Mukařova a na pozadí přešel můj nájemník. Všechno mi to došlo. Ta pravda mě bouchla přímo do očí. To skutečně on zabil ty lidi. Byl ve vězení, proto jsem se mu nemohla dovolat. Jeho přítelkyně nebyla k zastižení, protože se před ním schovávala. Dohodla jsem se s jejich rodiči, na které jsem měla kontakt, aby si přijeli pro věci svých dětí. Mezitím mě začala kontaktovat média, ale nechtěla jsem ublížit rodině, a tak jsem nedávala žádné rozhovory. Jenže muž, co jsem ho kontaktovala ohledně ověření podvodů mého nájemníka, tenhle rozhovor poskytl místo mě. V televizi uvedl, že jsem se s nájemníkem … vrahem bavila o zaplacení nájmu, a to mohlo být důvodem, proč to všechno spáchal, aby na to měl peníze. Potřeboval peníze na zaplacení nájmu, protože jsem na něj tlačila, podle jeho teorie. Všechno to překroutil a já vypadala jako práskač. Probírala jsem to průběžně s Julií. Měla jsem strach, že to uhraje na vyšinutost a skončí v psychiatrické léčebně, ze které uteče a bude se mi chtít pomstít. Vždyť jsem ho bez něj vystěhovala a jeho věci dala rodičům, navíc si může myslet, že já ho udala a dovedla k němu policii. Museli mi tenkrát napíchnout telefon, protože já s tím první nepřišla. Bála jsem se jeho útěku z léčebny, a jako bych to tušila, skutečně se tam dostal a uprchl. Pak o něm nikdo několik dní nevěděl, než ho zase dopadla policie, a tentokrát ho už zavřeli do vězení.“ Viola se opět odmlčela a čekala, jestli nám ty souvislosti dojdou. Vybídla jsem ji, aby pokračovala a řekla nám to, tak jak si to sama myslí.

„No a vy to nechápete? Utekl. Mohl mě hledat, ale nevěděl, kde bydlím, za to věděl, že jsem realitní makléř, navíc mě znal. Stačilo, aby si mě na internetu našel podle jména, mrknul na fotku a hned věděl, že jsem to já. Našel si adresu naší realitky a přišel, ale já tu nebyla, jen Julie. Často tu bývala sama, mohlo dojít k nějaké šarvátce a vida. Pořád se snažím vzpomenout, kdy přesně Julie zmizela a jestli to nebylo v období, kdy můj nájemník, vrah tří lidí utekl“? Odmlčela se a zvědavě na nás zadívala, je vidět, že čeká na naše vyjádření.

„Abychom si to shrnuli, slečno Kučerová, takže vy se domníváte, že by vrahem Julie Kohlerové mohl být ten samý vrah, co zabil tři osoby v Mukařově zhruba před půl rokem. A jeho původním záměrem nebylo zabít Julii Kohlerovou, ale… takže šel původně za vámi?“

„Jak už jsem řekla, je to jen moje domněnka. Nevím, jestli se to tak skutečně mohlo stát, ale všechno mi to do sebe tak perfektně zapadá, že si prostě nemůžu pomoct. Víte, řekla bych, že to byl opravdu trochu vyšinutý člověk, když jsme s jeho rodiči vyklízeli byt, našli jsme ve skříni urnu a vystavený pomníček.  Jak jsem zjistila, v urně bylo zpopelněné jejich potracené dítě v osmém měsíci. Všude kolem něj ležely milostné dopisy a suché květiny. Myslíte, že je to možné? Mohl jí skutečně ublížit?“

Patrik se ujal slova. „Slečno Kučerová, jisté není nic, dokud pro to nejsou jasné důkazy. Jak jste sama řekla, zatím je to ve fázi možnosti, ale můžeme vám rozhodně slíbit, že toho muže prověříme, a na vaši teorii rozhodně budeme pamatovat až do doby, než nám napoví nějaký další důkaz.“ Jeho oslnivý úsměv ji přesvědčil a zarazil hlouběji do židle, podvědomě se na něj také usmála. Patrik na ženy působí skutečně zajímavě, je pohledný, tak se není čemu divit. Ale není to tak úplně můj typ, navíc bych si nikdy nezačala s kolegou.

Violina teorie je skutečně neuvěřitelná, ale přesto možná. Akorát nám to pořád nevysvětlilo tu zmizelou ledvinu, nevím, na co by náhodnému vrahovi, který šel zabít někoho jiného, byla?