Chuť lidského masa: Kapitola 44: Došlápnutí si na pana Krchvíla – Petra Malinová

3. 06. 2016 13:46:02
Moje teorie se mi zdá čím dál pravděpodobnější. Ano, pan Krchvíl mohl být skutečně vrahem. Sice nemáme žádné důkazy, přesto je můžeme zkusit získat od něj, jeho doznáním. Musíme ho jen správně zmáčknout, aby se rozpovídal.

U takhle namyšleného jedince budeme hrát na ješitnost, a třeba se nám povede zjistit aspoň něco, co by se následně dalo použít.

Zajeli jsme znovu do věznice a dojednali si další schůzku s panem Krchvílem. Kupodivu přišel naprosto vyrovnaně a nebylo na něm poznat, že by z nás měl strach nebo že by se snažil ututlat, co provedl.

„Už zase vy?“ prohodil místo pozdravu. „Vám se se mnou nějak líbí.“ Tohle nebyla otázka, pouze konstatování skutečnosti podle něj. Ale co, mohli jsme to od něj čekat, on je takový.

„Pane Krchvíle, vzhledem k novým skutečnostem a výpovědím byste nám měl začít říkat pravdu. Všechny důkazy doposud ukazují na vás. Jako jediný jste proti Julii mohl něco mít. Tak už nám řekněte, jak to skutečně bylo. Nebo vás začneme vyšetřovat pro vraždu a zaručujivám, že až s vámi skončíme... budete tu už napořád. Tedy vlastně ne. Přesunou vás do mnohem horšího vězení s daleko přísnější ostrahou. Takže svoje malé děti neuvidíte vyrůstat. Rozmyslete se. Je to jen a jen na vás.“

„Já jsem Julii nezabil, nevím, co vám kdo napovídal, ale nikdy jsem ji nechtěl zabít.“

„V tom případě je na čase, abyste nám řekl, jak to před její smrtí přesně bylo?“

„Víte, není to lehké,“ chmuří se na nás zamyšleně pan Krchvíl. Asi nečekal tenhle můj přímý útok. „Julie před svým zmizením měla problémy především s Tobiasem Častým, když se dozvěděl, že chce odejít, začal jí dělat naschvály.“

„Ale no tak, nevymlouvejte se. Proč jste byl za ní v bytě?“

„V bytě... jak to víte?“

„Na tom vůbec nezáleží. Jak nám vysvětlíte, že jste za svou zaměstnankyní šel domů? To není úplně běžné.“

„Nemůžu vám to říct.“

„Dobře, jak chcete. Zahájíme vyšetřování proti vám; jakmile najdeme nějaký důkaz, budete to mít spočítané.“

„Nemůžu.“ Trvá si na svém.

„Julie věděla o tom, že tunelujete firmu? Vydírala vás za to? Nebo snad ji tunelovala sama a pak to na vás hodila?“

„Ne, to ne. Ale když to říkáte, mohlo mě to napadnout dřív. Mohl jsem to na ni hodit, když zmizela. Ale vlastně to by nešlo, protože neměla přístup k účtům. Úplně jsem na to zapomněl.“

„Dobře, pokud to není tímhle, tak co se mezi vámi odehrálo? Co jste po Julii chtěl? Proč nesměla odejít? Nejdřív jste jí dal výpověď a tu pak odvolal? Takže co se přesně stalo?“

„Nemůžu vám to říct.“

„Dobře, tak v tom případě už s vámi nemáme co řešit. Stačí nám jedno svědectví nebo jeden důkaz z jejího těla a půjdete si sednout na hodně dlouho. A vzhledem k brutalitě činu... hmm, rozlučte se se svou rodinou, už se s nimi na svobodě asi nikdy nesetkáte. Máte jediné štěstí, že u nás nejsou tresty smrti. Ale co jsme slyšeli od doživotně odsouzených, raději by volili smrt.“ Začali jsme se zvedat, protože jsme chtěli dodat důraz mým slovům.

„Počkejte,“ zavolal za námi nervózně. „Když mi slíbíte, že se to nikdy nedozví moje žena, všechno vám povím.“

Mluví o své ženě, to není možné. Mohl mít snad s Julií poměr. To bych si hodně Julii přehodnotila. „Bohužel nic vám slíbit nemůžeme. Ale rozhodně je pro vás lepší nám všechno říct tak, jak to bylo. Než abychom se to dozvěděli překrouceně od někoho jiného.“

„Neříká se mi to lehko.“ Nervózně si prohrábl zpocené světlé vlasy a nádechem si dodal odvahu. „Víte, s Julií to bylo úplně jinak. Vůbec se mi to neříká lehce, ale já ji měl rád. Moc rád. Snažil jsem se, aby mě měla taky ráda.“ Ukazováčkem a palcem si projíždí přes kořen nosu, jako by se snažil rozmasírovat tuhle skutečnost a odehnat ji tak ze své hlavy. „Nemohl jsem s tím nic dělat. Byla tak dobrá. Tak hezká. Chtěl jsem ji. Chtěl jsem, aby byla moje. Ale Julie moje city neopětovala. Byl jsem na ni za to naštvaný, ale rozhodně jsem ji nezabil. Vždyť já ji miloval. Nikdy bych ji nezabil.“

„Takže když vám dala výpověď, bral jste to jako její zradu. To je dobrý důvod k rozčilení a potom k zaškrcení.“

„Ale ne, to ne, tak to nebylo. Samozřejmě mě hodně zaskočilo, když přišla s tím, že musí odejít. Ptal jsem se jí na důvod, ale nic mi na to neřekla. Víte, ona byla tak líbezná. Vyměnil bych celou rodinu, jen abych mohl strávit aspoň jednu noc s ní.“

„Co jste chtěl u ní doma?“

„Nemohl jsem to vydržet. Nechtěl jsem, aby odešla, aby se mi vzdálila. Šel jsem ji domů přemluvit, aby zůstala. Nabízel jsem lepší plat, lepší podmínky, víc dovolené, ale nechtěla, tvrdila, že nemůže. Pokusil jsem se ji políbit, právě u ní doma. Ale vlepila mi facku a vyprovodila mě ze dveří. Pochopil jsem to a odešel. Potom jsem se jí v práci snažil vyhýbat.“

„A tím začalo, že jste jí nechtěl vrátit dohodu o výpovědi?“

„Ano. Chtěl jsem, aby neodešla.“

„No a co, že vás odmítla. Byl jste ženatý a měl malé děti. Nebyl jste vůbec dobrou partií. Nikdy vás nenapadlo, že má třeba jiného přítele?“

„Nikoho neměla možná jen nějaký úlet s Darrenem, ale to se přede mnou snažila tajit. Ale jinak myslím, že bylaosamělá a já jí nabízel svoji náruč. Jsem dobrá partie, jsem hezký, bohatý a silný... nevidím důvod, proč by mě nějaká žena neměla chtít.“

„Zajímavé, většinou vraždí přesně tyto typy, které nedokážou pochopit, že nejsou až tak dobří, jak si o sobě myslí. Další důvod, proč byste mohl chtít Julii zabít.“

„Nezabil jsem ji“ zařval naštvaně. „Miloval jsem ji. Ale ona mě ne. Nebo si ty city nechtěla připustit.“

„I kdybyste ji nezabil přímo, tím, že jste ji držel a nechtěl pustit, jste zapříčinil její smrt. Nicméně vám tuhle teorii nevěříme. Všechno, co jste nám doposudřekl, dokazuje opak. Je na čase nám říct celou pravdu.“

„Tohle je pravda. Chtěl jsem Julii, ale ona mě ne. Chtěl jsem, aby aspoň zůstala v práci, proto jsem to všechno dělal. Nemohl jsem ji nechat odejít. Nechtěl jsem, aby pracovala pro někoho jiného. Byla moje. Musela být jen se mnou, a když ne fyzicky, tak aspoň ve firmě. Když pak zmizela, myslel jsem, že jednoduše utekla. Znovu jsem byl u ní doma, ale neotevřela mi. Vůbec jsem nevěděl, že byla mrtvá. Nevěděl jsem, že její rozkošné tělo leží o dvě patra pod mojí kanceláří. Podle všech stop to vypadalo, že se sbalila a odešla. Víte, bolelo to. Už jsem firmu bez ní nechtěl, a tak jsem ji vytuneloval.“

„Ale vždyť jste ji tuneloval, ještě když byla Julie živá a v práci?“

„Pravda, jako bych to čekal.“

„Vidíte, zase na sebe ukazujete.“

„Ale tak to není. No tak dobře. Dokončil jsem tunel, protože jsem se bál, že mě Julie práskne. Musel jsem všechno urychlit, proto mi to nevyšlo. Taky jsem si pak myslel, že to udělala Julie, ale teď mi dochází, že nemohla. Už byla mrtvá, že jo?“ podíval se na mě tázavě.

„Nejspíš ano. Takže nám tvrdíte, že jste Julii nezabil. I když jste k tomu měl spoustu důvodů. Nenaplněná láska bývá častým důvodem, a to je váš případ. No a vytunelování firmy a možnost udání... rozhodně jste se jí musel bát. Měla v rukou moc, kterou vás mohla potopit. To ani nemluvím o výpovědi dohodou, kterou jste jí neprávem zadržoval. Julie na vás musela být rozhodně naštvaná. Ani bych se jí nedivila, kdyby vás práskla a vy jistě taky, ne?“

„Jasně, to mohla, ale na druhou stranu, Julie by tohle nikdy neudělala, protože byla vždycky loajální vůči firmě. V tomhle ohledu jsem jí věřil.“

„Ale no tak, před chvílí jste nám tvrdil, že jste si myslel, že vás udala právě ona, a teď jste přesvědčen, že to neudělala? To si poněkud protiřečí, nepřijde vám?“

„Nechte toho, už zase překrucujete, co říkám. Díky tomu už se mi s vámi nechce mluvit.“

„Nemusíte s námi mluvit, ale to pro nás bude znamenat, že jste vinen. Zatím tomu všechno nasvědčuje. Vy se rozhodně moc nesnažíte, abychom tomu přestali věřit. Klidně si buďte arogantní, ale uvidíme, jak obstojíte před soudem, který vás bude soudit z vraždy!“

„Já to tak nemyslel, to jste mi špatně rozuměli.“

„Tak nám řekněte, jak jste to myslel? Anebo raději rovnou, jak to ve skutečnosti bylo s Julií? Je na čase říct nám celou pravdu, jinak si ve vězení pobudete dost dlouhou dobu.“

Mlčí, dívá se na stůl před sebou, těká po něm očima a rozmýšlí se, jak to udělá dál.

„Je pravda, že jsem Julie miloval. Ale peníze mám raději. Od Julie jsem v podstatě chtěl to jediné, co většina mužů. Nabízel jsem jí místo milenky po boku vlivného muže, ale nepřijala ho. Její chyba. Nikdy mi nedošlo, že bych si měl dávat větší pozor. Nenapadlo mě, že by Julie mohla o mojí tuneláži vědět od začátku. Vlastně mi to řekl až Tobias, abych si na ni v tomhle ohledu dával pozor, že vidí do veškerého účetnictví. Myslel jsem, že chce utéct kvůli tomu, proto jsem ji nechtěl pustit. Dokud byla ve firmě zaháčkovaná, nemohla nic říct. Potom mé manželce přišel anonym, aby si dávala pozor, že mám milenku. A to už mě skutečně vytočilo. Proto jsem šel domů za Julií, abych si to s ní vyřídil. Ale když jsem dorazil, Julie se chovala skutečně divně. Byla vyplašená a pořád z okna sledovala ulici pod sebou. Přišlo mi, že někoho čeká. Tvrdila mi, že by nikdy nic takového neudělala. Navíc neviděla důvod, proč by měla, když jsme spolu nikdy nic neměli a mít nechtěli. Mluvila v množném čísle schválně. A já jí to věřil, díval jsem se jí přitom přímo do obličeje a věřil jsem jí každé slovo. Sice byla stále tak nervózní, ale v tomhle mi nelhala. Když už jsem u Julie byl, všiml jsem si, jak je neskutečně krásná a jak po ní toužím. Byli jsme u ní v bytě sami a nikým nerušeni, konečně jsem si mohl vzít, co mi patřilo. Nejdřív dělala drahoty, ale nakonec si dala říct. Ta mrcha mě ve víru vášně poškrábala, čehož si později všimla moje manželka. A to je všechno.“

„To si děláte legraci. Vy jste přišel k Julii domů a tam ji znásilnil? A přijde vám to v pohodě? Naprosto normální?“ Podívala jsem se na Patrika, celý zrudnul a zaťal ruce v pěst. Tohle taky nečekal a věřím, že se mu násilý na ženách příčí stejně jako mě.

„Tak to nebylo, nepřekrucujte to. Vzal jsem si, co mi patřilo. Navíc to pak vypadalo, že jí to zase tak nevadí.“ Řve na mě Albert, aby tak aspoň trošku svojí vinu obhájil.

„Proč myslíte, že vás škrábala? Z vášně nebo obrany?“

„Já nevím, stejně to za moc nestálo. Nebylo to, tak jak jsem si to přestavoval. Víte, ona neměla na to být milenkou.“

„Neříkejte?“

„Když jsem po ní chtěl, aby mě uspokojila pusou tam dole, kousla mě až do krve. Dal jsem jí za to facku, protože si to zasloužila. Moc dobře věděla, kdo je tady šéf a že mě musí poslouchat. Pak už jsem ztratil náladu, a tak jsem si ji otočil a dodělal, co jsem začal. Hned potom jsem odešel. Chtěl jsem, aby si uvědomila, kde udělala chybu, a příště to napravila. Nekřičela, takže se jí to líbilo. Ale pak už se nikdy neukázala.“

„Tohle snad nemyslíte vážně. Vy nejste normální. Je mi z vás špatně. Jste jen obyčejný póvl, nezasloužíte si být v normální civilizované společnosti. To vám zaručuju, že proti vám získáme důkazy, díky kterým vás jen tak nepustí. Je mi z vás zle. Jste tak ubohý.“ Patrik se tváří jako kobra, která by chtěla každou chvílí vystartovat a zakousnout se tak do svého nepřítele. Ale nakonec se ovládá a několikrát nadechuje, následně mě poplácal po rameni a díky tomu mi došlo, že mi ujely nervy. Vypustila jsem až příliš emocí. Když jsem se dívala na pana Krchvíla, všimla jsem si ostrosti v jeho očích a bylo mi jasné, že kdyby neměl spoutané ruce, jistě by mi jednu vlepil. Ale pouta to znemožnila. Vybouchla jsem, a to je mi líto, ale takové nechutného člověka jsem v životě nepotkala. Místo, aby jí pomohl, tak ji znásilní, přímo v jejím bytě. Chudák holka.

Nemůžu vůbec přemýšlet, jak jsem naštvaná. Nesnáším hloupé a arogantní chlapi. Opravdu je nenávidím. I když vynechám tohle všechno, vystupují mi na světlo dvě základní vodítka. Někdo udal pana Krchvíla za vytunelování společnosti a někdo poslal anonym jeho ženě. Nejspíš to byla jedna a tatáž osoba. Mohla by to být Patricie? Muselo ji naštvat, když ten hajzl ublížil její „maličké sestřičce.“ Tahle sesterská pouta by se neměla podceňovat. I když nejsou vidět, jsou silnější, než se může zdát.

„Ten mě ale naštval. Co si o tom myslíš, Patriku?“

„Teda takhle vyletět už jsem tě dlouho neviděl. Vím, že je tohle pro tebe citlivé téma a musím přiznat, že mě taky přijde odporný. Takový obr má ženy chránit, a ne je znásilňovat. Nelíbí se mi jeho přístup. Nelíbí se mi jeho uvažování. Pan Krchvíl je zlý člověk, ale pořád si kladu otázku, jestli je skutečně schopen zabít. Mohl Julii zabít. Od znásilnění je to už jen tenká linie, kterou mohl lehce překročit.“

„Máš pravdu, od znásilnění k vraždě je skutečně jenom kousek. Ta hranice se dá tak lehce zdolat. Taky se zamýšlím nad možností, jestli to udělal právě on. Všiml sis dvou bodů v jeho výpovědi?“ zkouším zvědavě Patrika.

„Máš na mysli ten anonym jeho ženě a udání po jeho slavném podvodu?“

„Přesně to. Už o tom chvíli přemýšlím a napadlo mě, že by s tím mohla mít něco společného Patricie.“

„Petro, s tímhle opatrně. Ještě ani nemáme potvrzeno, že je Patricie skutečně Juliina sestra. Můžou to všechno být jen naše domněnky.“

„Sice to říkáš dost přesvědčivě a bezpochyby máš pravdu. Ale já to podvědomě cítím, jsem si jistá, že Patricie je Juliina sestra. A tuším, že za tím vším je ještě něco víc. Nevíme toho o nich až příliš. Vezmi si sebevraždu jejich otce, to bylo pro děti v tak nízkém věku nesmírně traumatické. A kde mají matku? Opustila je? Nemáme nejmenší tušení, co se jim všechno mohlo stát.“

„Navrhuji navštívit Patricii a zkusit si s ní znovu promluvit. Říct jí, co víme. Až zjistí, že se krůček po krůčku blížíme k pravdě, třeba zazmatkuje a něco nám o sobě a Julii prozradí. Co ty na to, Petro?“

„Máš pravdu, jedeme za Patricií. Máme nové informace a zahrajeme na ni trošku divadélko. Samozřejmě nebudeme lhát, ale zároveň nepřiznáme, že nám nic nepotvrdilo naši teorii se sesterstvím.“

„Tak jedeme. Už se fakt těším, až tě zase uvidím v akci.“ Dodal Patrik trochu jízlivě.

Vyjeli jsme od vězení a oba máme lepší náladu. Jako bychom konečně zatáhli za tu správnou nitku. Stačí za ni pořádně zatáhnout a čekat, postupem času se nám díky ní rozvine celý obrazec příběhu.

Patricie je pro nás bezpochyby klíčová, ví toho víc, než bychom si kdy mohli myslet. Určitě věděla, co se Julii děje, proč utíká. I kdyby to mělo být před ní samotnou, už by do toho byla namočená. Ale pochybuji, že by takhle narychlo musela utéct před svojí sestrou.

Samozřejmě, je tu ještě teorii o nelegálním obchodu s orgány, která by vysvětlovala, proč Julie neměla v těle jednu ledvinu. Ale myslím, že bychom se o tom mohli něco dozvědět, až Patricii oznámíme, co víme.

Tahle práce je tak vzrušující. Ale člověk se do ní nesmí ponořit až moc hluboko. Začít soucítit s obětí nebo vrahy, kteří jednali z nutnosti. Chce to stále si držet odstup a příliš se do případu nezaplétat. Například u tohoto to jde dost těžko. S Julií soucítím a mrzí mě její smrt. Chtěla bych vypátrat toho, kdo ji zabil.

Zavolala jsem do kanceláře a přes ústředí si nechala zjistit a poslat telefon na Patricii. Hned na to jsem jí zavolala a domluvila si schůzku. Sice se všemožně vymlouvala, ale trvala jsem na svém a řekla, že je to skutečně důležité. Nakonec se dala obměkčit a řekla, ať se za ní za hodinu stavíme. Je v tom samém hotelu, jako když jsme u ní byli posledně. Ráda si ho znovu prohlédnu, protože se mi skutečně hodně líbil.

Dorazili jsme k Patricii pozdě odpoledne, už se začínalo stmívat. Bylo zajímavé vidět její hotel při večerním osvětlení. Vždy, když se k němu přiblížím, zdá se mi, jako bych byla v pohádce. Doslova Alenka v říši divů.

Recepční opět zavolala portýra, aby nás zavedl k Patricii. Všichni se mile usmívají, je vidět, že má svůj personál perfektně vycvičený, aby působil mile na klienty. Je to příjemné, protože lidé u policie tuhle potřebu nemají. Nahodí své ostré obličeje a pohledem praží všechny kolem sebe, jen aby ukázali svoji drsnost.

Patricie nás uvítala s úsměvem od ucha k uchu. „Dobrý den, jak vám můžu pomoci?“ zaznělo z jejích decentně namalovaných úst. Zase vypadá naprosto výborně. Originální zlatý kostýmek doplňují zelené doplňky. Je to nápaditá žena až do morku kostí.

„Rádi vás vidíme, děkujeme, že jste si pro nás našla chvilku. Slečno Patricie, přejdeme rovnou k věci. Nechceme vás dlouho zdržovat. Zjistili jsme, že bývalý šéf nechtěl Julii pustit z práce.“ Schválně jsem udělala dramatickou pauzu, aby měla Patricie čas se vyjádřit.

„No a co má být? Julie je ta vaše zavražděná, že?“

„Ano, Julie Kohlerová je naše zavražděná. Právě jsme se dozvěděli, že ji pan Krchvíl před její smrtí přímo u ní v bytě znásilnil.“ Další moje pauza a čekání na rekci. Sleduji přesně každou linku obličeje, a i když se snaží tvářit stále stejně, v očích se jí zračí panika. Nechce se prozradit, ale do hloubky očí se vrývá tvrdá nenávist vůči muži, který udělal její sestře v posledních dnech před její smrtí peklo. Odmlčela se déle, než sama chtěla, a když se opět snažila nalézt ztracený roztřesený hlas, musela si odkašlat.

„Takže tvrdíte, že bývalý šéf Julie ji nechtěl pustit schválně? A potom jí udělal tu odpornost? Myslíte si, že ji i zabil?“

„V tomhle bodě si nejsme jistí. Znásilnil ji určitě, k tomu se nám sám doznal a tvrdil, že to ona sama chtěla.“

„Blbost,“ uklouzlo Patricii omylem. Hned si zakryla ústa, sotva si uvědomila, co právě udělala. Znovu si odkašlala. „Omlouvám se, asi budu nastydlá.“ Pokračuje jakoby nic. „Vy myslíte, že by Julie s ním měla poměr z vlastní vůle?“ Vyzvídá už velmi zaujatě a doufá, že tak zapomeneme na její reakci.

„Víme, že Julie pana Krchvíla odmítala, ale jelikož je to cílevědomý muž, vzal si to, na co podle sebe měl nárok.“

Patricie sevřela ruce v pěst, až jí zbělely klouby a dost viditelně drží semknuté rty, aby skrz ně neuteklo žádné další neuvážené slovo. Mohla by se tak lehce prozradit. Ale já už stejně vím, jak to ve skutečnosti je. Patricie je Juliina sestra. Má jistě vážný důvod, proč stále mlčí. Proto ji necháme, aby se nám sama prozradila.

„Co si o tom myslíte vy, Patricie, proč musela Julie tak náhle odejít? Bylo to kvůli naléhání pana Krchvíla? Nebo za tím bylo něco jiného?“

„Proč se mě na to ptáte. Já ji neznala,“ snaží se opět Patricie maskovat jakoukoliv skutečnost, co by ji s Julií spojovala.

„Neříkáme, že jste ji znala, jen by nás zajímal váš názor. Jste zkušená žena a jistě máte svůj názor.“ Tlačím tvrdě na pilu a nevzdávám se, každý dřív nebo později udělá chybu, která mu zlomí vaz. „Tak co si o tom myslíte?“

„Já skutečně nevím, neznala jsem Julii ani pana Krchvíla, takže nedokážu soudit, co mezi nimi bylo a jestli Julie chtěla odejít kvůli němu. Třeba chtěla jen změnu. Jednou začas je to potřeba.“

„Takže určitě nejste původcem anonymu, který by oznamoval ženě pana Krchvíla, že ji podvádí. Ani jste ho neudala za vytunelování společnosti?“

„Nevím, o čem mluvíte,“ vypustila ze sebe až příliš rychle Patricie. Je vidět, že to měla připravené, dřív, než o tom vůbec stihla přemýšlet.

„Takže nám ještě stále nechcete prozradit něco bližšího o Julii Kohlerové?“

Kouká na nás překvapeně a neví, co na to říct. Dostala jsem ji svojí přímočarostí. Po dlouhé dramatické pauze, kdy už mi začalo být jasné, že nám nic neprozradí, jsem to ukončila.

„Děkujeme, to bude prozatím všechno, ale nebojte, my se ještě rozhodně vrátíme. Kdybyste se snad rozmyslela, že nám konečně povíte pravdu, vizitku na mě máte. Můžete se tedy ozvat kdykoliv.“ Zvedli jsme se s Patrikem současně a odešli. Patricie nám už nic nechtěla říct.

Opustili jsme její luxusní hotel a vydali se zpátky na ústředí. Nezdržíme se dlouho a půjdeme oba domů, přes noc se nám uleží všechny informace a budeme vědět, jakým směrem se vydat dál.

Zítra bych se ráda zastavila za Enn Stail a Magdalénou Rozkošnou, jestli je všechno v pořádku a jestli si ve vile nebo kolem ní nevšimly ještě něčeho podezřelého.

Autor: Jana Králová | pátek 3.6.2016 13:46 | karma článku: 13.73 | přečteno: 269x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 95 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.47 | Přečteno: 197 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 75 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 414

Jsem člověk, který si rád klade různé otázky, na které následně hledá odpovědi. Ráda píšu a už mi nestačí jen psaní knih, protože se toho kolem tolik děje a blog mi přijde jako rychlejší komunikační kanál. Nejsem idealista, ale přesto bych se chtěla pokusit ve svém životě změnit myšlení některých lidí a posunout tak svět lepším směrem. A je pravda, že mám i divokou fantazii, takže když se mi nepovede změnit tenhle svět, velice pravděpodobně si vymyslím nějaký jiný, lepší :)

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...