Chuť lidského masa: Kapitola 42: Zjišťování informací od Patricie Hálové

2. 06. 2016 15:39:22
Uběhlo několik dní od našich neúspěšných výslechů a mezitím se nám vrátila ze zahraničí další podezřelá. Podezřelá je možná silné slovo, takže spíš osoba, která nám nejspíš zatajuje nesmírně důležité informace.

Shodou okolností jsme zjistili, že Juliina starší sestra se jmenovala také Patricie, což je trošku velká náhoda. Není to zase až tak obvyklé jméno. V Čechách používané zřídkakdy. Chtěli jsme ji už vyslechnout, ale bohužel hodně cestuje, a tak jsme ji zrovna nezastihli. Není se čemu divit, protože vlastní síť hotelů po celém světě. A jak to tak vypadá, vede si ve svém oboru hodně dobře a i v dnešní těžké době prosperuje. Musím přiznat, že mám ráda úspěšné ženy.

Pro jistotu jsme si dopředu domluvili schůzku s Patricií u její asistentky. Nechceme nic ponechat náhodě, a tak nám zase nesmí proklouznout někam do zahraničí a tím nás tak zdržet od dalších informací a následně od dalšího vyšetřování. Proto ta schůzka, bude pro ni mnohem těžší se nám opět úmyslně vyhnout.

Znovu jsme se s naším úžasným korábem dopravili až k hotelu, ve kterém bychom se měli sejít. Po ránu začaly ostré mrazíky, takže je na místě obléct si teplý kabát přes oblek. Patrik se také přioblékl, přes oblek má podzimní kabát s vysokým límcem. Jeho vždy perfektně nagelované vlasy jsou teď o trochu delší, takže se jedná spíš o takovou ležérní eleganci. Je to skutečně pohledný muž, divím se, že nemá nějakou ženu, která by mu stála po boku v dobrém i zlém.

Vjeli jsme na příjezdovou cestu k hotelu. Je vykládaná zámkovou dlažbou v pískovém odstínu, místy protkaná kostkami jiných tvarů a barev. Je to skutečně zajímavá kombinace. Kolem po stranách jsou zelené buxusové keře ostříhané do rozličných tvarů. Podle všeho si jejich zahradník libuje v anomáliích a různotvarosti. U hotelu je to neobvyklé, přesto přitažlivé. Možná tohle je hlavní záměr, aby už samotná cesta k hotelu vábila širokou klientelu.

Projeli jsme autem po pohádkové cestě a zamířili do podzemní garáže pod hotelem, další plus. V Praze se skutečně špatně parkuje, obzvlášť v centru, kde jsou zóny. Čekala bych klasický šedý garážový prostor, ale to je omyl. Stěny jsou ve žluté barvě stejně jako strop, a podlaha je v hřejivém zeleném odstínu. Na sloupech mezi parkovacími místy jsou namalovaná stébla trávy, divoce se vlnící ke stropu, a zbytek sloupu je opět domalován žlutou. Neskutečné, až se mi z toho tají dech. Začínám chápat, proč je Patricie tak úspěšná v tom, co dělá.

Zaparkovali jsme co nejblíže výtahu, ale nejsme úplně u dveří, je tady dost jiných aut, hotel bude z větší části obsazený.

Vystoupili jsme a dotkli se nohama zelené podlahy. Ještě pořád nemůžu uvěřit těm barevným kombinacím kolem, nikde jsem nic podobného neviděla. Patrik zmáčkl tlačítko na přivolání výtahu a s úsměvem se na mě podíval.

„Připadám si jako Alenka v říši divů a jsem zvědavý, co bude za dveřmi.“

„Jo, to máš pravdu, kdo ví, co bude ve světě za výtahem,“ dodávám s úsměvem.

Dveře se s cinknutím rozevřely a nás osvítilo jasné světlo. Vzduchem se začala šířit květinová vůně a k uším nám dolehla příjemná uklidňující hudba. Vstoupili jsme do prostoru, kolem dokola od výše pasu obloženého zrcadlem, a zmáčkli první patro. Do dalších podlaží této čtyřpatrové budovy bychom se dostali pouze po vložení speciální karty s číslem patra, na kterém by byl náš pokoj. Otvor pro ni se nachází hned vedle tlačítek. Pod zrcadly jsou vykreslené všemožné květiny. Nejprve jsem se domnívala, že je to obložené nějakým druhem tapety, ale když jsem se dotkla stěny, ucítila jsem strukturu barvy. Opravdu umělecká práce, nemám ani odvahu odhadovat cenu těchto děl na zakázku. Vlastně to tu vypadá jako v nějaké galerii.

Dveře nás pustily z rozkvetlé louky do prostorného uvítacího atria. Zamířili jsme přímo k recepčnímu pultu. Musím říct, že i ten mě naprosto vyvedl z míry. Recepční pult je tvořený jedním velkým akváriem plným plavoucích ryb a vlnících se rostlin v jemném podvodním světě. Ta kombinace barev! Chvíli jsem zůstala mlčky stát, než mi došlo, že bychom měli oslovit recepční.

Usměvavá slečna oděná do kosmického modrého oblečku se na nás mile usmála a hned vyplnila naše požadavky. Přivolala portýra oblečeného podobně jako ona, který nás uvedl do hlavní kanceláře a centrálního ústředí Patriciiny základny.

Přivítala nás svěží výtvarně zdařilá místnost. Nábytek je hypermoderní, všechno v neobvyklých pokroucených tvarech. Hlavní barvou je zemní hnědá v kontrastu se zářivou hráškovou. Patricie je uvelebená v pohodlném luxusním křesle ve zlaté barvě s bohatými polstrovanými polštáři.

Po přivítání nás posadila do zelených křesel rozličných tvarů a s milým úsměvem na tváři nás oslovila.

„Jak vám můžu pomoci, vážení páni detektivové?“ Kupodivu v jejím hlase nebyla slyšet ani špetka jízlivosti, jak by se dalo u takové věty předpokládat.

„Víte, Patricie,“ promluvila jsem pozvolna, „zjistili jsme nové skutečnosti, které nás přivedly za vámi. Proto bychom se vás chtěli zeptat na jednu podstatnou otázku. Znala jste přímo Julii Kohlerovou?“

Při mých posledních slovech Patrii přelétl přes tvář stín napětí, vystřídaný ostražitostí. Její odpověď přišla rychleji, než bych čekala, a navíc byla bez zbytečného zaváhání. „Nemám nejmenší tušení, o kom to mluvíte. Kdo má být Julie K... jak to bylo dál?“

Stále klidně jsem promluvila. „Julie Kohlerová byla ta mrtvá, kterou jste spolu s Magdalénou Rozkošnou a Enn Stail našly ve sklepě vily, jež si v současné době stále pronajímá Enn.“

„Aha, je možné, že jsem to jméno zaslechla, ale už zapomněla. Víte, moc si jména nepamatuju, vždycky mi to dělalo potíže. Většinou se mi do hlavy spíš vryjí obličeje než jména.“

„Takže abychom se vrátili k mé první otázce,“ trošku jsem si poposedla, křeslo vypadá lépe, než se v něm sedí, „znala jste se s Julií Kohlerovou před její smrtí?“

Další sotva postřehnutelné zaváhání vystřídalo odhodlání nenechat nás vyhrát. „Ne, bohužel ne, nikdy jsem se s žádnou Julií Kohlerovou nesetkala. Bohužel.“

„Takže tvrdíte, že jste se neznaly.“ Tlačím trošku na pilu.

„Ne, neznaly. Proč bychom vlastně měly? Sice znám hodně lidí, ale rozhodně ne každého v Praze.“

„Shodou okolností jsme přišli na dost zvláštní souvislost, která nám jednoznačně napovídá, že jsme se musely znát docela dobře?“

Vidím v její tváři nejistotu, jako bychom ji chytili při podvodu. Ale snaží se to zakrýt a co nejrychleji se vzpamatovat. Jsem zvědavá, jakou si vymyslí odpověď na moje argumenty.

„Nevím, co vám kdo napovídal, ale podle všeho jsme se neznaly. To jméno mi skutečně nic neříká. Možná kdybyste mi ukázali její fotografii, jak vypadala před...“ bez sebemenšího pohnutí tváře při jejích slovech jsem si všimla pronikavých očí, vidím v nich smutek. Je tak hluboko zakořeněný, že spolu s bolestí prozrazuje všechno. Musela Julii znát. Ovšem nechápu důvod, proč to tak urputně tají.

„Patricie, nemusíte to tu na nás zkoušet, víme, že jste se znaly dost dobře.“ Přitvrzuji ve svém výslechu.

„Víte, paní vyšetřovatelko, snažíte se tu na mě hrát jakousi vašihru, chtěla jsem vám pomoci. Nečekala jsem, že mi budete chtít vnutit nějaké vaše vybájené obvinění. Proto se obávám, že tento rozhovor nadále nemá cenu. Nenechám se vmanipulovat někam, kam vy mě chcete dostat. Odteď, pokud se mnou budete chtít mluvit, bude to pouze za přítomnosti mého právního zástupce, nebo pokud mě obviníte z něčeho konkrétního, a ne jen z jakýchsi spekulací. Rozumíme si?“ Výraz v obličeji ztvrdl do neprostupné skály a oči se zamlžily bojovností a hrdostí.

„Omlouvám se, manipulace rozhodně nebyla v mém úmyslu. Chceme pouze vypátrat vraha, tak aby mu tahle vražda neprošla. Chceme ho zastavit a vrátit mu tak, co si zaslouží. Spáchal to nejhorší, co lze spáchat. Vzal lidský životmladé ženy s velkou budoucností a spoustou nesplněných snů. Nechci na vás tlačit, ale vaše pomoc a výpověď by pro nás hodně znamenaly a mohly by nás posunout mnohem dál při našem vyšetřování,“ zkouším ihned kajícně, tak abychom ji neztratili a upřesnili důvody, proč se chováme tak, jak se chováme. Není to pro naše potěšení, ale čistě proto, že chceme dopadnout vraha a eliminovat ho od slušné společnosti. Tak aby už nikdy nemohl ubližovat.

„Ano, rozumím vám,“ dodala Patricie už mnohem klidnějším a jemnější tónem. „Nedivím se vám, být na vašem místě, taky bych hledala pravdu usilovně a u všech. Ovšem u mě jste narazili, protože skutečně nejsem tím, za koho byste mě chtěli mít. Nemůžu vám pomoci, protože nemám jak. Nic o Julii Kohlerové nevím. Je mi líto. Ale budu vám držet palce, abyste jejího vraha co nejdříve odhalili.“ Výrazně se podívala na Patrika, asi ji zaujal.

Lže. V hlavě mi bliká červená kontrolka. Říká mi, že jednoznačně lže. Zná Julii. Ale nechce nám prozradit, co ví. Nemyslím si, že by byla jejím vrahem. Spíš je to její skutečná sestra. Ovšem potom nechápu důvod, proč ji nechce pomstít. Proč nechce najít jejího vraha? Nedává mi to smysl. Proč nám Patricie lže a dokonce dělá, jako by Julii vůbec neznala? Tady musí jít o něco mnohem komplikovanějšího. Tohle nebude obyčejná vražda v afektu. A co ta chybějící ledvina? Může mít snad Patricie něco společného s nelegálním prodejem orgánů? Mohly v tom jet s Julií spolu? Třeba něco nevyšlo a někdo Julii kvůli tomu zabil. Tenhle obchod musí být nepředstavitelně riskantní.. Jak v něm můžou vůbec dvě slabé ženy uspět, natož přežít? Nějak se mi to celé nezdá.

Jedno je jisté, Patricie musela jet v něčem velkém s Julií. Proto nám teď nemůže nic prozradit, podle mě v tom totiž jede dál. Nemůže napráskat ruku, která ji živí. Ale může v tom být i nějaké to vydírání.

Svěřila jsem se Patrikovi. Řekla jsem mu o všech svých domněnkách a kupodivu se mnou souhlasí. Také si všiml, že Patricie nám v určitých místech své výpovědi neříkala celou pravdu. Navíc si myslí stejně jako já, že lhala ohledně Julie. Musela ji znát, podle nás obou.

Věřím i tomu, že to mohly být sestry. Obě jsou tak mladéa disponují značným bohatstvím na dnešní dobu. Patricieněkde musela vzít peníze na svůj první hotel, tohle všechno nemohla rozjet z nějaké půjčky. To se mi skutečně nezdá. Poctivou prací si takové peníze vydělat nemohla. Jely s Julií v nějakém nelegálním obchodě, ale něco se muselo pokazit, proto to Julie odnesla životem.

Jasně, je tu ještě možnost „mukařovského vraha,“ ale to se mi zdá méně pravděpodobné než teorie o něčem nezákonném. Co když vyvíjely nějakou nelegální činnost proti panu Krchvílovi, co když na něj skutečně šily nějakou boudu? Mohl na to přijít a Julii odstranit? Její náhlý odchod mohl vyplývat z jejího útěku ze společnosti, kterou se snažila vnitřně potopit, možná vykrást? Možností je spousta, ale důkazy žádné. Mohla snad spolupracovat v tunelování s panem Krchvílem, a v momentě, kdy bylo všechno připraveno, se chtěl Albert přestat dělit, proto ji zabil a zahrabal ve sklepě? Aby tak získal všechny peníze jen pro sebe?

Třeba nemá Patricie potřebu vypovídat, protože ví, že vrah její sestry už sedí za mřížemi. Tak proč by se do toho ještě víc zaplétala? Navíc co si pamatuju z protokolu o panu Krchvílovi, tak na něj přišli jen díky udání. Málem mu to všechno prošlo, ale to udání ho úplně potopilo. Patricie o všem věděla celou dobu, proto když její sestra zmizela, bylo jí jasné, kdo za tím stojí. Poslala anonymní udání, a tím lapila Alberta Krchvíla. Potom počkala, než se její kámoška Enn Stail nastěhuje do vily, a následně vyslala svého vycvičeného psa, aby objevil tělo a ona tak mohla sestru řádně pohřbít. Všechno mi to najednou začalo přesně zapadat do sebe.

Albert Krchvíl je nejspíš skutečně vrahem Julie. Každý dílek skládačky sedí, ovšem chybí důkazy. Kéž bychom dostali přímé přiznání od něj. Kdyby se nám ho povedlo zlomit a on se přiznal, měli bychom vraha a mohli ho poslat do chládku. Tedy tam už vlastně je.

V kanceláři jsem se zabývala ještě hodně dlouho svými teoriemi a začala vidět jasnou cestičku. Z mého soustředění mě vyrušil jeden z mých podřízených informací o majiteli vily. Snažil se najít někoho konkrétního, ale vila patří firmě. Zahraniční firmě. Takže není vůbec lehké zjistit něco o její struktuře, natož se dostat ke konkrétním lidem. Bude se snažit ještě zjistit něco bližšího, ale není si jistý výsledkem. Stejně tak správcová vily si ani není přesně jistá tím, kdo ji najal. Ale tohle je poměrně normální v dnešním uspěchaném světě. Podepsala s firmou smlouvu o správcovství, dostala klíče od vily a měsíčně jí na účet chodí peníze za správu nemovitosti. Smlouvu už samozřejmě ztratila. Dokud chodí peníze, tak je jí jedno, kdo ji najal. Kdo ví, jestli v tom není z její strany taky nějaká levárna. Takže ta nám moc nepomůže. Ale jak to tak vypadá, není to ani nijak důležité, protože nejspíš je vrahem přímo pan Krchvíl. Tedy spíš, je to jedna z možností. Dokud nebudeme mít důkazy, tak jsou podezřelý všichni. Ovšem motiv zatím ukazuje na Alberta.

Autor: Jana Králová | čtvrtek 2.6.2016 15:39 | karma článku: 10.02 | přečteno: 232x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.19 | Přečteno: 192 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.51 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.92 | Přečteno: 128 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 190 | Diskuse
Počet článků 75 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 414

Jsem člověk, který si rád klade různé otázky, na které následně hledá odpovědi. Ráda píšu a už mi nestačí jen psaní knih, protože se toho kolem tolik děje a blog mi přijde jako rychlejší komunikační kanál. Nejsem idealista, ale přesto bych se chtěla pokusit ve svém životě změnit myšlení některých lidí a posunout tak svět lepším směrem. A je pravda, že mám i divokou fantazii, takže když se mi nepovede změnit tenhle svět, velice pravděpodobně si vymyslím nějaký jiný, lepší :)

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...