Chuť lidského masa - Kapitola 36, 37: Julie Kohlerová o pět měsíců dříve

Kapitola 36: Julie Kohlerová o pět měsíců dříve

Rozhodně jsem ho už nikdy nechtěla vidět ani potkat, ale do vily jsem ještě naposledy musela. Nebylo to pro moje věci, ale proto že jsem zjistila, že to co hledám je ve sklepě.

Po takové době jsem odhalila záhadu, nad kterou jsem přemýšlela už od svého dětství. Trvalo mi dlouho, než jem se odvážila jít ven. Než jsem si byla jistá, že chodba je čistá a nemůže tam na mě čekat. A teď musím sem. Do místa, které je jeho.

Dívám se přes ulici ukrytá za velkým stromem a vyčkávám až jeho auto opustí parkoviště, stejně tak jako auta všech ostatních. Dneska tam chci jít naposledy a až najdu co hledám, všechno nahlásím na policii a pak rychle opustím tuhle zemi. Budu žít v zahraničí a sem už se nikdy nevrátím.

Konečně došel ke svému autu a ještě než nasedl, se rozhlédl kolem. Rychle jsem se celá urkyla za kmen stromu. Snad mě neviděl. Naštěstí všichni ostatní mu odjeli v patách. Přesto si dávám na čas, opravdu bych nechtěla nikoho potkat a rozhodně nikomu nic vysvětlovat.

Ale k mojí smůle jel zrovna kolem Simon a když mě viděl, tak zastavil, aby se mě zeptal, jak se mám. Super, snažila jsem se rozovor rychle ukončit. Naštěstí musel na schůzku a tak za nedlouho pokračoval dál.

Došla jsem k vile a za pomocí klíčů, která stále mám se bez problému dostala dovnitř. Když jsem byla na chodbě, potichu jako myška jsem poslouchala, jestli ve vile skutečně nikdo není. A podle zvuku nebyl. Přesto jsem pro kontrolu nahlédla do všech místností. A pak se nadechla a vyrazila do sklepa. Vybavená čelovkou, rukavicemi a lopatou, jsem otevřela sklepí dveře. Sešla jsem po starých schodech do nevětraného prostoru a do dvou temných místností si začala svítit baterkou umístěnou na čele. Držím před sebou lopatu jako ochraný štít a vstupuji. Zkoumám stěny, strop i podlahu. Zvláštní… Všímám si drátů, které jinde vedou k vypínači, ale tady ty jdou dozdi.

Odložila jsem lopatu na zem a zkusila odlomit kousek zdi rukou. Ale je pevná. Myslím, že je to falešná stěna.

Uslyšela jsem zvuk za sebou. Hruzou ve mně zatrnulo. Rychle se otáčím a moje baterka tak svítí do tváře muže, kterého bych tu rozhodně nečekala.

„Co tu děláš?“ Ptám se ho rychle.

Usmívá se a odpovídá. „Spíš co tu děláš ty.“

Nenapadá mě nic, co bych mu mohla říct. Sakra proč tu musí být. A jak se ho mám co nejrychleji zbavit?

„Jsi zlobivá holčička,“ cože co mi to říká? „Dostat se ke mně tak blízko, aniž bych si toho všimnul se ještě nikomu nepovedlo. Ale tím sis taky milá zlatá podepsala rozsudek smrti.“

To je on. Ruce se mi začali třást. To on mi ji vzal. Bože. Tohle by mě nikdy nenapadlo. Co mám dělat? Hlavou mi toho víří tolik, ale pak si všímám jak zvedá blyštivou čepel nad svou hlavu.

„Nedělej to.“ Vyklouzlo mi z úst, ale je to zbytečné, protože vím, že mě zabije. Všímám si lopaty u mých nohou. Rychle se pro ni ohývám, ale dopředu mi je jasné, že tenhle boj nemůžu vyhrát. Snad to bude rychlé a bezbolestné. Jenže hned na to se mi rozlévá příšerná bolest celým břichem, do končeti a i hlavy. Křičím bolestí. Křičím hrůzou co mi dech stačí, než jsem umlčena. Pevné prsty mi svírají hrdlo. Nemůžu dýchat…

Kapitola 37: Vyšetřování pokračuje – Petra Malinová

Výslechy a prověřování předchozích zaměstnanců byly poměrně rychlé. Zajímavé bylo, že dva z nich měli exekuce na plat a podle všeho dostávali peníze bokem. Jak jinak nazvat vzhled jednoho muže, jako navoněnou bídu. Ta druhá byla žena, která teď dělá do farmacie a podle všeho se jí daří docela dobře. Zjistili jsme si o ní, že má dokonce ustájeného koně, někde na kraji Prahy. Což mi přijde skutečně jako zábava pro bohatší.Oba tyto zadlužení makléři neměli štěstí, nic se jim nedařilo prodat dlouhou dobu. A možná o to víc byli podezřelí z krádeže poklady, než ostatní co měli aspoň nějaký příjem.

Podvod, kterého se pan Krchvíl dopustil byl s mužem, který chtěl od začátku jednat jen s jednatelem a ne s makléřem.Na začátku se těšil důvěře v realitní kancelář, ale když s ním pan Krchvíl přestal komunikovat, pojal podezření. A vše rychle začal řešit se svým právníkem. První krok bylo podání trestního oznámí a okamžité odstoupení od smlouvy a žádost o vrácení peněz.

Podle popisu okradeného muže se s Julií setkal jednou, při podpisu rezervační smlouvy a při podpisu kupní smlouvy už mu neotvírala. Přišel mu otevřít nějaký pán s ulízanými vlasy a slídivýma očima. Nic dalšího o Julii nevěděl. Ostatním v té době proběhly obchody naprosto standardně, všichni až na toho posledního se s Julií setkali, když šli podepisovat smlouvy. Ve hře nám zůstal ještě jeden makléř, který se tu objevil asi na měsíc, jmenoval se Darren Bajer a zatím se nám ho nepodařilo najít. To jméno je na české poměry zvláštní, s tím bych si docela promluvila osobně. Ani nevím proč, asi nějaké tušení.

Začali jsme přemýšlet a zjišťovat, kde jsme se sešli s Patricií, a došlo nám to velice rychle. Shodou okolností jedna Patricie nám pomohla objevit tělo naší zavražděné Julie Kohlerové.

Okamžitě jsme Patricii Hálovou dali prověřit – její rejstřík je naprosto čistý, nikdy v životě nespáchala ani jeden přestupek. Zkusili jsme klasickou fintu, zadat její jméno do Google, a čekali, co se nám o ní ukáže. Vyjela poměrně velká řádka odkazů, kde bylo zmíněno její jméno. Prohledali jsme první a hned se objevila její fotografie, jak přestřihává červenou pásku při otevření nového hotelu v Chorvatsku. Těžko odhadnout její věk, ale příliš stará asi nebude, i když make-up dost často klame, z mladších dělá starší a naopak.

Mohla by tahle žena být skutečně sestrou Julie Kohlerové? Nebyla by to až příliš velká náhoda? Nepohrává si s naší myslí zoufalá touha najít aspoň jeden důkaz a dostat se tak o kousek blíž k odhalení čím dál záhadnější vraždy?

Další odkaz z google odkazoval na životopis, ovšem začínal až v době, kdy si Patricie pořídila první malý hotýlek na kraji Prahy a takřka přes noc z něj vybudovala luxusní a prestižní komplex budov, lákající cestovatele z celého širého světa. O její rodině zatím nikde nepadla jediná zmínka, nebylo uvedeno, kde tak mladá žena vzala peníze na rozjezd podnikání.

Další odkaz obsahuje vyprávění Patricie Hálové o tom, jak se o svoje hotely stará a co dělá pro to, aby byly lepší než všechny ostatní. Jsou u toho další fotografie, kde v luxusních šatech sedí na brokátem vykládaných a zlatem vyšívaných sofa vedle staré čínské vázy plné čerstvých rozkvetlých poměnek. Působí to na mě až přehnaně. Možná to tak má být, možná je to skutečně celé jen reklama.

Další odkaz jsou tentokrát oficiální stránky Patriciiných hotelů – luxus se snoubí s prostorem a pohodlím. Cena je o dost vyšší, než bychom my byli ochotni za ubytování dát. Ale to nic nemění na faktu, že její hotely může navštěvovat spousta bohatých hostů. Nabízí masáže snad všeho druhu, výlety s průvodcem po každém městě, ve kterém se hotel nachází, a spoustu dalších nadstandardních služeb. A podle jídelních lístků to vypadá, že každé město má na seznamu své typické pokrmy, jak města, tak i svojí země.

Další odkaz je zmínkou, že se Patricie chystá otevřít hotel v Paříži, aby tak mohla přinášet pohodlí své klientele z dalšího nádherného města Evropy.

Vzpomínám si na fotografii, kde je Julie se svojí sestrou před odletem do Ameriky, vybavuju si sestřin obličej a skutečně si nejsem jistá, jestli je jím právě ten Patriciin. Kdo ví, jak je ta fotka stará a kdo ví, jakými proměnami Patricie od té doby prošla?

Pátráme, abychom zjistili něco víc o životě Patricie, stále nemáme žádný důkaz, že je skutečně právě ona sestrou zavražděné Julie Kohlerovné. Jediné pojítko je její jméno, které bylo zmíněno v pozůstalosti otce, který spáchal sebevraždu.

Je to celé tak trochu záhada, proč se otec oběsil, když měl na krku dvě malé holčičky. A kam zmizela jejich matka, je tu snad stále možnost, že si našla jiného chlapa, s kterým pak odešla? Je možné, že právě tohle byl důvod, proč si otec sáhl na život? Jak to, že o jejich matce není nikde ani jediná zmínka?

Musíme jejich život prošťourat do všech směrů, někde musí být nějaké pojítko. Upřímně si myslím, že ho najdeme někde v rodině, a to nás odkáže správným směrem. Vždyť ve většině případů je vrah někdo, koho oběť znala, nebo dokonce samotný příbuzný. Proto bych řekla, že jdeme po správné stopě. Zvažuju, v jakém momentě si podat Patricii a uhodit na ni, aby nám neutekla, abychom ji nevyplašili a získali od ní co nejvíc informací. Nejspíš před námi bude tajit veškeré informace, protože už na výslechu byla po objevení mrtvoly a nijak nám nenaznačila, že by věděla něco víc o jejím životě nebo o její smrti. Mám za to, že právě ona by mohla být ten bod zlomu, klíčový svědek, který nás vyvede z tápání, a díky svému svědectví začneme jít po správné stopě. Ale co když tohle napadne i vraha. Co když začne po Patricii jít. Asi bychom jí měli co nejdřív najít.

Mohli jsme to zadat našim vyhledávačům, ale zatím pro nás neobjevili nic pořádného, proto jsme zavolali do jednoho z hotelů, který Patricie vlastní, a pokusili se zjistit, kde se právě nachází. Ale byli jsme neúspěšní, dostali jsme pouze číslo na asistentku, která jí domlouvá schůzky. Takže zatím nemáme nejmenší představu, kde může být.

Ihned jsme zkusili zavolat asistentce a představil se nám milý mladý hlas.

„Dobrý den, asistentka Patricie Hálové, jak vám mohu pomoci?“

Ve zkratce jsme oznámili, že bychom chtěli mluvit s její šéfovou. Řekla, že není problém, akorát se schůzkou budeme muset počkat dva týdny. V současné době je mimo republiku, částečně se jedná o dovolenou, částečně o kontrolu hotelů v zahraničí, takže si nás slečna napsala hned na první volný termín, až se Patricie vrátí.