Chuť lidského masa - Kapitola 35: Vloupání beze stop

Kapitola 35: Vloupání beze stop – Magdaléna Rozkošná (Magi)

Bylo mi to hloupé a skutečně hodně dlouho jsem se rozmýšlela a odhodlávala, než jsem zavolala Enn o pomoc. Náš telefonát byl krátký, ale snad jasný, takže by sem ke mně Enn měla přijet každou chvilku. Potřebuju se s ní poradit, jestli jsem blázen a mám se nechat jít zavřít do blázince, nebo jestli je nějaká možnost, že se to všechno v noci skutečně stalo.

Poodhrnula jsem lehkou záclonu u okna vedoucího do ulice a netrpělivě vyhlédla na silnici. Tak honem, už by tu měla být. Potřebuju jí tu co nejdřív. Přesto, že jsem ve vlastním bytě, jako by mě ovládalo nějaké podvědomé poselství strachu, od kterého si nemůžu pomoct. Neustále se vyděšeně ohlížím po dveřích. Mohl by se mi sem jimi někdo dostat a napadnout mě? Mám z toho husí kůži po celém těle.

Konečně… brouk zastavil před mým domem a z něj vystoupil holohlavý muž. Lekla jsem se ho a odskočila od okna, když jsem se znovu vrátila k oknu a podívala se na ulici, už u auta nikdo nebyl, a v ten moment mi zazvonil zvonek.

Ach bože ne, někdo přepadl Enn, sebral jí auto a teď si to se mnou přijel vyřídit. Neotevřu, budu dělat, že tu nejsem. Po chvilce mi to samotné přišlo hloupé a dětinské, do toho mimo zvonku u dveří mi začal zvonit mobil. Volá mi Enn, takže je v pořádku?

„Enn, jsi to ty?“ Vzala jsem mobil a nevěřícně zjišťovala osobu na druhém konci.

„No jasně, že jsem. Zvoníme tu s Borisem na tebe a ty nic, jsi doma, nebo kde sakra jsi?“

„Ježiš, Enn, promiň, to je ten Boris, jak mi o něm vždycky vyprávíš?“

„Jo, je, a dost vykecávání po telefonu, naklusej nám otevřít.“ Bez dalších slov zavěsila. Na domovním telefonu jsem zmáčkla klíč a u vchodových dveří se rozezvučel bzučák a pustil tak Enn s Borisem do domu. Odemkla jsem svoje vchodové dveře a netrpělivě sleduji chodbu. Zároveň se rozhlížím i po horním schodišti, v naději, že tu třeba najdu nějaký důkaz o mém nočním návštěvníkovi. Na schodech zazněly kroky a tichý šepot mezi Borisem a Enn. Teď když si to znovu rekapituluji, je mi jasné, že jsem blázen. Proč by měl někdo Enn krást auto a pak si to se mnou šel vyřídit, nikomu nic nedělám, tak snad nemám tolik nepřátel.

Když Enn s Borisem přišla na moje patro, šeptem jsem se jí začala omlouvat a otevřela dokořán staré dřevěné dveře, tak aby oba mohli vejít dovnitř.

Sotva jsem za Borisem zavřela, začala Enn vyzvídat. „Magi, tak co se to děje, co se stalo, někdo se k tobě snažil vloupat, nebo snad vloupal? Co jsi mi to říkala o tom alarmu?“

Tiše jsem špitla. „Enn můžu to říct jen tobě, už tak je mi to dost hloupé. Možná to totiž všechno byl jen sen.“

„Jasně, já to s Borisem zařídím. Borisi, prosím, mohl by ses mrknout na dveře, jestli nenajdeš nějaké stopy po násilném vniknutí?“

„Jo, bez problému,“ zaznělo prostorem, s tvrdým ruským přízvukem.

Odvedla jsem Enn do ložnice, abych jí to všechno názorně ukázala.

„Enn, jako vždy jsem ležela tady a spala. Zase jsem měla jeden ze svých tísnivých snů o tom, že tu nejsem sama a že mě snad někdo pozoruje. Podařilo se mi probudit z velmi náročného snu a skutečně jsem tu uviděla nějakou postavu. Ten člověk byl oblečený celý v černém, stál támhle v rohu, hned vedle křesla, musel mě celou dobu sledovat. Když si všiml, že na něj probuzeně koukám, vrhl se na mě a něčím mi ucpal nos i pusu. Na tom hadru byl takový omamný dusivý odér, který mě přenesl opět do říše snů. Chvíli jsem si myslela, že už se nikdy neprobudím, ale dneska po třetí hodině odpoledne se mi podařilo znovu nabýt vědomí.“

„Magi, opravdu to nemohl být jenom sen?“

„Enn, to si nemyslím, nikdy nespím takhle dlouho, po osmi hodinách se probouzím, a navíc to bylo tak skutečné, měla jsem opravdový strach. Po probuzení jsem zaváhala, ale pak mě cosi přesvědčilo, že to prostě nebyl sen. Proto si chci byt zabezpečit. Myslím si, že mě tu v noci někdo navštěvuje.“

„Ježiš, Magi, to zní tak strašidelně. Vzala jsem s sebou Borise, mohl by tomuhle rozumět a pomoct nám sehnat nějaký kvalitní alarm. Nechceš třeba i vyměnit zámek? Hele a i kdyby to nic nebylo, tak ti aspoň zabezpečíme byt proti zlodějům.“

„To máš pravdu.“ Ale vím, že to rozhodně nic není, je to někdo skutečný, z masa a kostí, kdo má na mě spadeno. Chodí do mého bytu a narušuje tak můj osobní prostor. Někdo po mě jde a chce mě dostat. Možná to takhle bylo i u dívky, co jsme jí našly ve sklepě.

Při svých úvahách jsem došla až do obývacího pokoje, kde se Enn zeptala Borise, jak to vypadá s vchodovými dveřmi.

„Je to zvláštní, ale vypadá to, že se sem ta osoba nedostala násilím. Spíš musela mít klíče. I kdyby byl nejlepší na otvírání dveří, našla by se po něm malá oděrka na zámku, ale tady není vůbec nic.“ Ruský přízvuk je tak drsný, ale dodává mi odvahu, jako bych tu měla ochránce a teď se nemusela bát.

„Borisi, kdyby ti to nevadilo a měl jsi pro nás ještě chvilku času, skočili bychom koupit nějaký alarm, který bychom nainstalovali, abychom měli jistotu, že se sem nikdo nežádoucí nedostane,“ dodala Enn věcně.

„No jasně, jdeme na to, mám pro vás dneska celý večer. Rád pomůžu, když můžu.“ Jsem docela ráda, že s námi půjde i Boris, je to chlap a rozumí tomu mnohem lépe než my dvě dohromady.

Všichni společně jsme opustili můj byt a nasedli do brouka, rozjeli jsme se k hobby marketu, tam totiž mají otevřeno i v neděli odpoledne a je to jeden z nejbližších velkých obchodů v mém okolí. Podařilo se a na doporučení prodavače jsme vybrali jednoduchý zabezpečovací systém. Boris se ještě zeptal na instalaci a bylo hotovo. Použila jsem na to svoje prémie a hned se cítím o něco bezpečněji.

Je několik možností, můžu si nechat alarm napojit na bezpečností službu, nebo si nechat posílat sms v případě, že by se zapnul a nebo ho nechat jen houkat. Bezpečností agentura by byla fajn, ale stojí to měsíčně dost peněz a nejsem si jistá, jestli by mi ještě něco zbývalo. Takže mi upozorňování na mobil bude muset stačit a k tomu samozřejmě tenhle alarm začne řvát, pokud někdo poruší jeho uzavřený obvod otevřením dveří a pak do deseti sekund nezadá bezpečnostní kód, který ho odblokuje.

Vrátili jsme se do mého bytu a začali tohle zařízení instalovat, donesla jsem Borisovi všechno nářadí, co by mohl potřebovat, a k tomu oběma udělala velký hrnek čaje. Je to poněkud malá odměna za takovou práci, budu za to muset Borise možná i s Enn minimálně pozvat na večeři.

Upřímně mu pořád dokola děkuju a snažím se být nápomocná, jak nejvíc to jde. Není to nic jednoduchého, ale na Borisovi je vidět jeho šikovnost. Možná už něco podobného dělal.

„Jak to, že jsi byla zrovna s Borisem, nestalo se něco?“ napadlo mě najednou se na to zeptat Enn.

„Je mi to takové hloupé, jeden z těch zlodějských zmetků mě chtěl zase okrást, jako by mu nestačilo, co jsem mu všechno dala v noci. Kromě mého těla chtěl dostat ještě něco z mého majetku. Musím se přiznat, že už mě to přestává bavit. Nevím, co to s těmi chlapy je, asi degenerují.“ Odmlčela se s jistou zlostí ve tváři, je vidět, že je skutečně naštvaná.

„No jo Enn, možná je na čase se na to vykašlat a najít si někoho stálejšího. Nemyslíš?“ A to je taky přesně jeden z důvodů, proč s nimi já nerandím. Deska už se nedá nikomu věřit.

„Možná máš pravdu, na chvilku jsem nad tím sama začala uvažovat, ale nedokážu si představit být věrná. S někým žít, a být jen s ním. Dělit se o všechno, od svého soukromí, až po bankovní konto. Vyhovuje mi soběstačný život. Dalo by se říct, že chlapy potřebuju jen na to jedno.“

„Enn, to je na tobě, ale jak sama vidíš, tak ti tvůj současný život moc štěstí nepřináší. Vážně bys nechtěla mít někoho, o koho se můžeš opřít v krizových situacích a na koho se můžeš spolehnout? Kdo tě každý večer po těžkém dniutěší ve svém náručí, někoho, pro koho budeš navždy ta nejkrásnější bytost, i když budeš po bytě pobíhat rozcuchaná a v teplákách?“

„Magi, zatím mi skoro všechno tohle zastupuješ ty, takže proč bych na tom cokoliv měnila, když mi to takhle maximálně vyhovuje. Mám ráda volnost, dělat si co chci, kdy chci a s kým chci. To v partnerském vztahu rozhodně nejde.“

„Ach jo, Enn, asi nikdy tě nedokážu obrátit na tu správnou stranu. Asi nikdy nebudeš chtít to, co já, a k mužům cítit to, co já. Ty nechceš prožít skutečnou lásku?“

„Magi, jsme u toho zase, jak víš, která možnost je ta správná a která ta špatná? Vždyť život je o tom, že máme spoustu možností, a je jen na nás jakou z nich si vybereme. Každému to prostě vyhovuje jinak, nemůžeme být všichni stejní. Víš, jaká by to byla nuda?“

„Možná máš pravdu, promiň,Enn, nemám právo ti nutit svoje pohnutky a teorie o tom, co je správné a co ne. Taky si žiju svůj život a vyhovuje mi takový, jaký je.“

Za našimi zády se ozval Boris. „Pojďte to otestovat, myslím, že už to je.“ Díky jeho šikovnosti a pocitu bezpečí, který z něho vyzařuje, už nemám ani potřebu odsuzovat jeho ruský původ, i když sem poněkud xenofobní. Zdá se jako správný chlapík.

Společně s Enn jsme došly ke dveřím a čekaly na instruktáž o tom, jak se alarm používá. Nakonec mě Boris přiměl rozmyslet si čtyři čísla, která budu používat jako kód k vypnutí poplašného zařízení.

Enn vidí můj zájem o věc a je jí jasné, že právě s tímhle zařízením se budu cítit bezpečněji, ať už je nebo není pravda, co se odehrálo v mojí ložnici.

„Magi, kdyby se cokoliv dělo nebo alarm spustil, hned mi dej vědět, ať je to kdykoliv, slibuju, že za tebou přijedu a společně to prověříme.“

„Jsi hodná, Enn, ale nemůžu tě pořád takhle využívat, stačí, že už teď trávíte svůj volný čas u mě. Nechci být nikomu na obtíž.“

„Ale jdi ty kecko,“ ozvala se Enn až skoro mateřsky, „vsadím se, že ty bys pro mě udělala to samé. Už od samého počátku jsi mi neustále k ruce. Kdykoliv potřebuju, děláš přesčas, aniž bys počítala s jakýmkoliv nárokem na speciální prémie nebo zaplacené přesčasy. Od tohohle přátelé přece jsou, ne?“

„Dobře, Enn,“ usmívám se od ucha k uchu, protože její upřímný zájem a starost o moji osobu mě vysloveně těší. „Slibuju, že když se bude něco dít, dám ti vědět. Víc hlav víc ví. Ale sama doufám, že to všechno byl jen zlý sen a tohle se nikdy nestalo. A že už se to rozhodně nikdy nebude opakovat. Ten alarm je spíš jen pro moji jistotu a pocit bezpečí.“

„Takže domluveno, jak se bude něco dít, dáš mi hned vědět. Obě jsme to teď měly těžké tím vším, co se stalo. Proto skutečnosti, které můžeme ovlivnit nebo vyřešit, nesmíme nechat přerůst do strašidelných výšin.“

Jsem ráda, že mi tohle Enn nabídla a jsem ráda, že jsme ve shodě. Vyťukala jsem čtyřmístný kód a alarm začal fungovat. Pokud přijdu do bytu, musím ho do deseti sekund po vstupu vypnout. Takže by to v podstatě mělo být to první, co udělám. A když si ho budu nastavovat na noc, nesmím za žádných okolností otevřít vchodové dveře, jinak začne houkat a odešle mi na mobil varovnou sms. Samozřejmě, kdyby se mi to náhodou stalo, můžu ho vypnout, opět tím čtyřmístným kódem. Ovšem sousedi ze mě nebudou mít radost, protože je to křikloun.

Hned jak Enn s Borisem odešli, nastavila jsem svůj nový alarm a zkontrolovala, jestli je všechno zajištěné. Okna do ulice mám ve druhém patře, tak by se sem jimi jen tak někdo neměl dostat. A světlík si nechal předchozí majitel zpoloviny zazdít, tak aby se jím nikdo nemohl protáhnout v případě, že by ho zapomněli zavřít. Takže teď by z mého bytu měla být zase bezpečná pevnost.

Žiju v malém bytě, s jednou ložničkou a kuchyní spojenou s malým obývákem, a samozřejmě mám vlastní sociální zařízení. I přes nedostatek peněz se mi byt podařilo útulně vybavit. Kupovala jsem si nábytek postupně, od toho nejdůležitějšího k tomu méně důležitému. Díky tomu se mi většina kousků povedla sladit. Až tedy na původní kuchyňskou linku, ale tu jsem si po domluvě s majitelem mohla aspoň natřít, což pro mě bylo skutečně výhrou a změnilo to celý byt. Ta původní oprýskaná světle modrá byla příšerná.

Doufám, že dnešní noc bude klidná, bez jakýchkoliv děsivých snů, a že se mi konečně po dlouhé době podaří kvalitně se vyspat.