Chuť lidského masa - Kapitola 33: Enn Stail

Kapitola 33: Nedělní den – Enn Stail

Nedělní ráno proběhlo jako každé jiné, probudila jsem se po boku muže, s kterým jsem se včera večer seznámila v baru pro VIP hosty a zažila další dlouhou a vášnivou noc plnou sexu. Vlastně si ani nevybavuji jeho jméno, ale to mě ani tolik nezajímalo jako spíš to, co má pod oblečením. Obzvlášť pod jeho spodní částí, a musím se přiznat, že tenhle muž je skutečně dobře vybavený. Aspoň co si po ovínění pamatuji.

Cítím pachuť v ústech z včerejší přemíry alkoholu a je mi to skutečně nepříjemné, proto potichu vstávám a zabalená do prostěradla se přesouvám do koupelny, kde se zamykám. Chci si dojít i na WC a nechci, aby mě tu tenhle cizí muž zaskočil. Navíc tohle je jen moje koupelna, proto mě to zvednuté prkýnko tolik štve. Někteří muži mají neskutečnou tendenci se roztahovat. Vzpomněla jsem si, že jsem si nechala v kuchyni odličovací ubrousky, a tak jsem zcela nečekaně vyšla z koupelny. Ten cizí sexuální dravec už není na svém místě. Proto jdu potichu bosa chodbou, kůže se mi lepí k dlaždicím a za mnou šustí prostěradlo. Kde sakra je? Našla jsem ho u vchodových dveří. Oblečeného a přehrabujícího se mi v mojí malé kabelce. „No to si snad děláš srandu, co tam jako hledáš?“ Muž sebou cukl, upustil moji kabelku na zem a její obsah se rozsypal po koberci. V jeho tváři je vidět zmatený výraz, jak vymýšlí výmluvu. Stahují se mu rysy soustředěním, v momentě, kdy z úst vypouští lež, která ho právě napadla. „Víš, já hledal tvoji vizitku, chtěl jsem se ti ozvat, ale nemám na tebe telefon… je to trapné, já vlastně ani nevím, jak se jmenuješ.“ Při svých slovech couvá ke vchodovým dveřím a nenápadně za zády chytá kliku, tlačí ji dolů, ale zjišťuje, že je zamčeno. Proto hned říká další lež, která ho právě napadla. „A taky jsem hledal klíče, vzpomněl jsem si, že musím vyzvednout babičku z nemocnice. Je to s ní dost špatné, ale přesto ji pustili domů.“ Vidím, jak v dlani skrývá něco, co vytáhl z kabelky. „Nech toho, vím přesně, co jsi zač, i když působíš elegantně, jsi jedenz těch gigolů, resp. zlodějů,co násženychtějíposexuokrástavypařitse.

„Víš, my ženy nejsme tak hloupé, jak se zdáme, právě z tohohle důvodu nenechávám klíče poblíž dveří. Polož na stolek obsah svojí dlaně, vyprázdni kapsy a nech tu všechny moje věci, pak tě pustím.“ Pohnul se směrem ke mně, ale já byla rychlejší. „Ne, na to zapomeň.“ Vzala jsem do ruky dřevěnou pálku a přitvrdila svojí výhružku. „Udělej ještě krok a tímhle tlačítkem ihned přivolám vrátného a hned za ním policii, která tě sebere. Navíc tahle chodba je monitorovaná, takže důkazů proti tobě bude víc než dost. Pokud ihned dáš na stolek všechny moje věci, pustím tě. Tak si vyber.“

Nervózně se zachvěl, v hlavě mu to opět hlodá, ale pak to vzdává a na stolek pokládá roličku bankovek, které mi vytáhl z peněženky, a z kapsy vytahuje platební karty, čtvery náušnice z bílého zlata a dva prstýnky s briliantem. Jak je vidět, pán je znalec, mám totiž spoustu dalších prstýnků, obsahujících jen zirkony různých velikostí, které by běžný muž pokládal za cennější než tyhle drobné kameny. A vida, vzal mi i mobil, no jo, asi se mu zalíbil nejnovější typ od Applu. „Je to všechno?“ ptám se poněkud podrážděně.

„Jo, je, tak už mě nech jít.“

„OK, jak chceš.“ Odemkla jsem tlačítkem skrytým v telefonu, abych si nemusela chodit do kuchyně pro klíče. Ten pitomej zmetek opustil můj byt. Copak už sakra nejsou normální chlapi, který by stáli o trochu kvalitního sexu na jednu noc? Hned jak se zaklaply dveře, zmáčkla jsem třikrát nulu a dovolala se na vrátnici k Borisovi. „Borisi, prosím tě, zase je tu jeden takovej, můžeš ho prosím prohlédnout, než opustí dům? Většinu věcí už mám, ale kdyby mi třeba něco uniklo.“

Se silným ruským přízvukem se mi ozvalo. „Jasně, nemám problém.“

„Máš to u mě,“ špitla jsem ještě rychle do sluchátka, než zavěsil.

Je to nejlepší vrátný a z tohohle bytu bych se neodstěhovala už kvůli němu. Sedí tu vždycky v sobotu a neděli ráno. Kdysi, když se mi to stalo poprvé, a šmejd, se kterým jsem se vyspala, mě okradl, zmínila jsem se o tom před Borisem, a tak jsme se spolu domluvili, že ke mně v případě nouze přijde. Mám tu speciální tlačítko, které ho přivolá. Tihle šmejdi jsou agresivní a myslí si, že si k ženě můžou dovolit všechno, pár už se jich na mě zkoušelo vrhnout a buď mě zmlátit, nebo znásilnit, hlavně abych držela hubu. Proto mám Borise, když se mi tohle stane, buď přijde, anebo v lepším případě, když nejsou problémy, chytí si je dole u vchodu a vymáčkne z nich zbytek mých věcí. Je mi jedno, jak je k nim drsný, protože tihle hajzlové si to zaslouží. A popravdě, samozřejmě ve svém bytě nemám kameru, asi bych se nedoplatila, kdybych ji měla. Ale většinou těmhle parazitům stačí jen tahle výhružka.

Kam ten svět spěje. Je to snad čím dál horší, tenhle měsíc se mi to stalo už dvakrát. Jestli se tahle výjimka stane pravidlem, asi budu muset přehodnotit, jestli si nenajdu někoho nastálo a k němu milence. Anebo víc stálých prověřených milenců.

Úplně mi dnešní ranní aféra zkazila názor na včerejší sex. Původně jsem ho chtěl ohodnotit známkou dobrý, ale teď u mě propadl ve všech směrech.

Když jsem se dala trochu dohromady, nasnídala jsem se, i když podle hodin je čas spíš na oběd,vyrazila jsem se podívat za Borisem. Tak trochu jsem si počkala i na čas, až bude ve tři hodiny končit, dlužím mu minimálně kafe, za to, že mi takhle kryje záda.

Nabízela jsem mu i peníze, ale je to charakter a tvrdí, že to patří k jeho práci. Navíc se mu asi líbím, takže to pro mě dělá i z jisté náklonnosti. Ale nechci ho zneužívat, proto ho vždycky po takovéto akci vytáhnu na dobrou kávu, nebo sendvič, nebo třeba čínu, záleží na něm, kam chce jít. Jednou mě vzal do nějaké ruské putiky, kde jsme popíjeli vodku a zajídali jí borščem, ale to nedopadlo dobře a druhý den jsem byla nepoužitelná, proto teď poněkud koriguju naše výlety.

Všimla jsem si, jak mě Boris vyhlíží, nebyl to takový ten pohled, jako když se dívá, kdo přijel výtahem, ale vysloveně na mě čeká. Navíc už má všechno sbalené, takže jak přijde druhý recepční, předá mu štafetu a vyráží se mnou. Dneska jsme zvolili jen to kafe, v jedné skvělé kavárně kousek od mého bytu. Ale nejsem troškař, tak nám k němu rovnou přiobjednávám velký kus čokoládového dortu.

Boris mi vrací zlaté hodinky, které u toho zmetka našel v kapse u kalhot, a taky brož po mé babičce, tu dokonce nalezl v jeho ponožce. Tak to je neuvěřitelné. Společně se smějeme vynalézavosti těchto zlodějíčků.

Líbí se mi, jak se Borisovi při smíchu rýsují drobné vrásky kolem očí a úst. Jeho pronikavé ledové oči, jako by tvořené z masy ledu, jsou skromně a stydlivě skloněny po většinu času na stůl nebo předměty na něm. Jen občas, když se osmělí, se střetne s mým pohledem a celý se ošije. Líbí se mi to. Takhle se v mé přítomnosti chová jen málo mužů. Ale většinou ho stydlivost po několika minutách přejde a začne vyprávět všemožné zábavné historky. Obvykle takhle strávíme maximálně dvě hodiny, než se rozejdeme, každý do svého života. I když je to velký mohutný a svalnatý chlap, jeho holá hlava i přes všechnu snahu působí spíš roztomile než hrozivě. Ale možná je to i tím, že ho znám a vím, že je to dobrý člověk, který mi vždycky ochotně nabídne pomoc.

Musel si ve své minulosti prožít něco hrozného, protože se mu ten bolestný zážitek vepsal hluboko do očí. Možná to byly činy, které musel spáchat, aby se tak dostal za lepším životem. Ani nevím, jestli se mu to skutečně povedlo, jestli je tady šťastný. Někdy se ho na to jen tak mezi řečí zeptám, ale vždycky se jen uculí a odpoví: „Teď jsem šťastný, když ty jsi tu se mnou.“

Usměju se jeho lichotce a zamluvím moji smělou otázku. Vlastně ani nevím, jestli má nějakou ženu, rodinu nebo dokonce děti. Nevím ani kde bydlí, nejspíš někde na ubytovně. Nepáčím to z něj, nechávám ho, ať mi řekne, co sám chce. Dokážu si představit, že se za to přede mnou musí stydět, proto ho těmihle otázkami nechci uvádět do rozpaků.

Uprostřed veselé historky z matičky Rusi mi zazvonil telefon, provinile jsem se mu omluvila a vylovila ho z kabelky, pokud to bude někdo nedůležitý, ozvu se mu později. Ale ne, to je Magi. „Promiň, Borisi, tohle musím vzít.“ Přestal mluvit a jen souhlasně přikývl.

„No, Magi, co se děje? Cože se ti stalo? Zdálo se ti, že se k tobě někdo vloupal? Jo, hned přijedu!“

Ukončila jsem tenhle podivný hovor a začala se Borisovi omlouvat, že dnešní posezení musím ukončit, protože kámoška má nějaký problém. Někdo se k ní asi vloupal a tak si chce koupit alarm nebo co. Mávla jsem na servírku kvůli placení. Boris se mi hned nabídl, jestli nemůže pomoct. Ale nechci ho už víc zneužívat, a tak jsem s díky jeho pomoc odmítla. Přesto si neoblomně trval na svém. A teď oba sedíme v mém brouku a uháníme pražskými ulicemi k Magi.